Publikace na Filozofická fakulta |
2015
Abstrakt
Článek je věnován dělící stěně z Mikulova zhotovené z hutního skla v roce 1977 podle návrhu Františka Víznera, který k tomuto úkolu přistoupil poměrně neobvyklým způsobem, zejména co do užití barev, s nimiž pracuje nezvykle uvolněně, téměř jako akční malíř. Hlavním cílem studie není jen seznámit širší veřejnost s tímto doposud nepublikovaným dílem, ale i představit Víznera jako umělce velmi spontánního.
Snažím se popsat a detailně prozkoumat charakteristické rysy díla, abych následně poukázal na ty, které jej činí zásadně odlišným od ostatních Víznerových realizací v architektuře. Ve studii se rovněž pokouším nalézt důvody, proč se Vízner odklonil od své obvyklé tvůrčí metody, založené nejčastěji na tvarové kázni a omezené barevnosti.