Tato studie představuje interpretaci souvislostí díla Alaina Robbe-Grilleta a Jána Mančušky. Je založena na předpokladu inherentně intermediální povahy uměleckých děl, tak, jak ji nastiňuje Martin Seel, a propojuje ho s klasifikací modu reprezentace předloženou Wernerem Wolfem.
Vlastnosti makromodu deskripce v případě Robbe-Grilleta působí subverzivně vůči románové formě, zatímco podobné, ne-li stejné postupy v dílech Jána Mančušky prezentovaných v galerii bývají (nepřesně) označovány za narativní. Makromodus deskripce je třeba posuzovat v přímém spojení s jeho mediálním provedením.