Abstrakt
Článek se zaměřuje na J. K.
Huysmanse a jeho vliv na českou výtvarnou kritiku. Život a dílo Huysmanse bývá rozdělováno do tří období. Nejprve se proslavil jako naturalistický spisovatel, následně se přiklonil k dekadenci a nakonec konvertoval ke katolicismu.
V případě Huysmansovy kritické činnosti již ale toto kategorické rozdělení přijmout nelze. Mnohé názory i témata prochází napříč celou jeho kritickou tvorbou a nelze jej tudíž definovat pouze jako naturalistu, dekadenta či novokatolíka.
V Čechách se Huysmansem inspirovaly velmi odlišné názorové tábory, které mezi sebou mnohdy vzájemně polemizovaly. V českých uměleckých periodikách docházelo k velmi selektivnímu přístupu k Huysmansovým studiím a jeho osobnost byla často představována zkresleně.
Umělci a teoretici z časopisu Moderní revue vnímali Huysmanse jako dekadenta a zaměřovali se na jeho knihy À rebours či Certain. Časopis Volné směry čerpal nejvíce z Huysmansova naturalistického období a prezentoval jej jako obhájce impresionismu. Katolické periodikum Nový život vyzdvihovalo Huysmanse pro jeho konverzi, ovšem vliv jeho kritických názorů zde byl malý.
Huysmansovy texty uvedly do Čech do té doby neznámé umělce jako byli Odilon Redon, Jan Luyken či Matthias Grünewald a napomohly k popularizaci mnohých dalších. Jeho komentář k dílu Féliciena Ropse velmi silně ovlivnil přístup českých teoretiků ke tvorbě tohoto umělce.
V Čechách se tak objevuje určitá tendence aplikovat ono dělení na naturalistu, dekadenta a novokatolíka důsledně i na Huysmansovy kritiky. V obecné rovině nám tak Huysmansův příklad dokládá, jak různorodé názory mohli čeští výtvarníci a teoretici čerpat z jedné a téže zahraniční autority.