Abstrakt
Studie se zabývá obrazcem, který tvoří součást našeho žitého prostoru a současně oblíbený motiv literatury, filmu a výtvarného umění, a sice ornamentální vzor, tak jak se projevuje na tapetách různých fikčních interiérů. Na základě některých moderních teorií ornamentu (Karsten Harries, Frank Ankersmit, Jacques Derrida), demonstrujících průnik rokokového ornamentu z okraje do centra kompozice, rozpuštění hranice mezi reprezentací a ornamentalizací či smísení zobrazeného prostoru s prostorem mimo prasklý rám, ale především prostřednictvím příkladů několika moderních prozaických textů Andreje Bělého, Bruna Schulze, Vladimira Nabokova se pokusím ukázat imaginární, či dokonce fantasmatický rozměr těchto povrchů jako formu přežívání rokokového afektivního vzorce a jeho tvořivě subverzivní potenciál.
V souvislosti s fyziognomií těchto obrazců, které výrazným způsobem formují náš fyzický i psychický prostor, bude rovněž zkoumána dialektika tvaru a beztvarosti, kterou na stěnách rozehrává pohyblivá perspektiva a kterou rámuje tělo diváka.