Příspěvek se nejdříve se zaměřuje na genezi pojmu etnická loajalita. Etnicita a etnická loajalita přitom nejsou nahlíženy jako předstupeň, nýbrž jako součást procesu nacionalizace.
Samotný spolek Eiche vznikl z popudu mužského pomocného spolku jako spolek německých dělnic v organizačním podhoubí, z něhož se roku 1904 vytvořila Německá dělnická strana (DAP). Vztahy mezi členkami se úspěšně rozvíjely, spolek byl založen na principu solidarity žen z městské honorace s těmi manuálně pracujícími, byť mezi nimi se nacházel poměrně výrazný podíl žen z domácnosti.
Programová radikalizace DAP zapříčinila odvrácení se spolku od jejích struktur a vedla k příklonu k etablovaným organizacím národní jednoty. Depolitizace spolku byla však sama o sobě významným politickým aktem, který pouze zdánlivě potvrzoval imaginaci oddělených sfér, který alespoň teoreticky rozděloval sociální svět na mužskou sféru produktivní práce a veřejného vystupování a ženskou sféru reproduktivních činností v soukromí.
Nicméně samotný jeho účel vycházel ze situace, která popírala jejich ústřední princip - z výdělečné činnosti ženy, ze snahy zaopatřit se bez ohledu na svého ""chlebodárce"". Kombinace charitativního (solidárního) a svépomocného přístupu vedla k proměně etnické loajality, která umožnila ve státně reglementovaném liberálním rámci a na úkor sociální demokracie oslabovat radikální nacionalistickou i třídní identifikaci a pro etablovanou nacionální politiku, jež byla pevně v rukách libereckých městských elit, podchytit na úkor nově se formující a radikalizující se DAP další segment společnosti - pracující ženy.
Nacionalistická hesla vzývající věrnost - či loajalitu - ke spolku, jež měla být vždy jako specificky německá vlastnost oplacena ""treudeutscher Dank"", ačkoliv německé etnické společenství nebylo ničím stálým.