Abstrakt
Polymyalgia rheumatica (PMR) a obrovskobuněčná arteritida (OBA) jsou autoimunitní onemocnění, která začínají po 50. roce života a maximum výskytu je mezi 70-80 lety. Jejich společný výskyt naznačuje, že obě nemoci mohou mít dosud neurčeného společného etiopatogenetického jmenovatele.
Na druhou stranu jsou zcela odlišné klinickými projevy a prognózou. PMR se projevuje bolestivou ztuhlostí v oblasti ramenního, pánevního pletence a svalů šíje.
OBA je často provázena bolestmi hlavy způsobenými postižením cév v oblasti společné a zevní karotidy. V oblasti spánků zji šťujeme často uzlovité zduření větve temporální arterie.
Obvyklým a obávaným projevem OBA je náhlá slepota v důsledku okluze cév vedoucí k ischemii optického nervu. Imunopatologický zánět je podstatou obou nemocí a laboratorně se projevuje zvýšením reaktantů akutní fáze (sedimentace erytrocytů, C-reaktivní protein).
Není znám žádný specifický diagnostický test získaný vyšetřením krve nebo plazmy. Diagnostika PMR se opírá o klinický obraz a vyloučení všech ostatních diferenciálně diagnostických možností.
Stanovení diagnózy OBA je založeno především na typickém histologickém obraze postižení stěny arterie. V současné době jsou v diagnostice velmi nápomocné zobrazovací metody prokazující morfologické změny a známky zánětu cévní stěny, zejména pozitronová emisní tomografie kombinovaná s počítačovou tomografií.
Zlatým standardem v léčbě obou nemocí je dlouhodobé (minimálně roční až dvouleté) podávání glukokortikoidů s postupným snižováním dávky. To je samozřejmě provázeno řadou všeobecně známých nežádoucích účinků.
V obou případech je typické podstatné zlepšení stavu časně po zahájení terapie. Zatímco PMR léčíme prednisonem v dávce 15-20 mg denně, v případě OBA je počáteční dávka prednisonu 2-3x vyšší.
Při hrozícím oslepnutí musíme reagovat rychle a intenzivně zahájením vysokodávkované intravenózní pulzní léčby glukokortikoidy.