Termín ritus (obřad) prošel v kanonickoprávních dějinách velmi složitým vývojem, přičemž v důsledku nepochopení jeho obsahu, jenž nespočívá pouze v liturgicky odlišné bohoslužbě, ale v celém souboru vlastní teologické, spirituální a disciplinární tradice, docházelo v minulosti ke zbytečnému napětí mezi západní římskou a východními církvemi. Východní církve dnes netvoří pouze několik desítek pravoslavných církví postupně vznikajících od roku 1054, kdy došlo k velkému východnímu schismatu, ale rovněž církev asyrská, oddělená od Říma již v roce 410, jakož i starobylé (předchalcedonské) církve, které nepřijaly usnesení Chalcedonského koncilu z roku 451.
Východní katolické církve svou tradicí a z ní pramenícím ritem (obřadem) tedy spojují římskou (latinskou) církev i s těmito církvemi, v dnešní době silně ohroženými stoupajícím násilím a agresí zejména na Blízkém východě.