Abstrakt
Lékařské zákroky jako zásahy do tělesné integrity pacienta představují jedny z nejvýznamnějších zásahů do osobnostního práva jedince garantovaných ústavními zákony i mezinárodními konvencemi. Základem trestněprávního nahlížení postupu lékaře je otázka odborně správného postupu (postupu tzv. lege artis).
Poskytování zdravotní péče včetně zásahů do tělesné integrity pacienta je v českém právu pojímáno jako právem aprobovaná činnost prováděná za účelem schváleným právním řádem. V důsledku konstituování institutu informovaného souhlasu pacienta s lékařským zákrokem musí být tato skutečnost nově zohledněna při vymezení trestněprávní charakteristiky lékařského zákroku.
Cílem disertační práce je podat ucelený právní rozbor trestněprávních aspektů souvisejících s rozhodováním lékaře a poskytnutím medicínsky indikované péče v kontextu legislativních změn ve zdravotnictví, rekodifikace trestního práva i práva občanského. Otázky spojené s aktivním úmyslným ukončením života na žádost pacienta (eutanasie) nebyly předmětem zpracování této materie.
Disertační práce podrobně analyzuje jednotlivé instituty zdravotnické legislativy, medicínsko právní aspekty rozhodování lékaře v praxi, jejich dopady do trestněprávní odpovědnosti včetně ilustrace reálných případů a definování problematických oblastí ve vztahu k zahraničním úpravám. Změna hierarchie hodnot při poskytování zdravotní péče není v rovině trestního práva reflektována.
Doporučuje se novelizace trestního zákoníku ve smyslu začlenění nové skutkové podstaty postihující svévolné lékařské zákroky a respektující právo na sebeurčení jedince (pacienta) jako jednu z nejvýznamnějších ústavně chráněných hodnot.