Palestinská otázka patřila ve druhé polovině čtyřicátých let k nejvýraznějším úkazům ovlivňujícím blízkovýchodní poměry. Velká Británie určovala pravidla chodu mandátu a měla za úkol připravit obyvatelstvo na státoprávní suverenitu.
Současně hledala východisko z místního arabsko-židovského napětí. Egyptští a iráčtí monarchisté se současně nacházeli pod trvalým tlakem lidové nespokojenosti s jejich poměrem k Velké Británii i způsobem vedení země.
Britská politika vůči Palestině a její důsledky v letech 1945-1948 spoluurčovaly dynamiku vnitřního vývoje Egypta a také Iráku.