Abstract
Příspěvek se zaměřuje na otázku tradice v souvislosti s autobiografií: v první části se soustředí na problematiku žánru, a to jak literárněteoretického pojmu obecně, tak žánru autobiografie, který se nachází na nejasné hranici mezi beletrií a historií, a vyvolává tak stále otázky ohledně své autonomie či odvozenosti. V pomyslné druhé části příspěvku se budeme věnovat působení žánrové tradice na podobu konkrétních textů.
Zastavíme se u toho, jakou roli hraje v případě subjektivního vzpomínkového vyprávění možný vzor, kterému je třeba se přiblížit, a co z toho vyplývá pro autobiografie jako nefikční vyprávění. Na příkladu několika novějších autobiografických textů ukážeme možnosti různého vyrovnávání se se staršími díly, které působí jako vlivné vzory, jež ustavují žánr.
Tyto předlohy a modely je možno nejen napodobovat, nebo naopak odmítat - lze také reflektovat jejich místo v literárním poli a na této reflexi budovat obraz vlastního "já".