Příspěvek se zabývá "ženským psaním" v kontextu chorvatské prózy, nejen jeho konstituováním a proměnami od pozdního socialismu do devadesátých let, ale s ohledem na širší problematiku genderu v kultuře je pojat z interdisciplin ární perspektivy. Jeho záměrem je osvětlit chorvatské "ženské psaní" ve vztahu k problematice kulturního útlaku, vyloučení i feminismu.
Zabývá se kulturními stereotypy a předsudky v rámci dobových představ o "úloze spisovatelky", avšak především se zaměřuje se na kulturní transfer žen do pozic relevantních tvůrkyň v chorvatském literárním kánonu. V koncepci "ženského psaní" dochází ke zdůrazňování radikální "jinakosti" skrze podoby ženské sensibility, emocionality a tělesnosti jak je nalézáme v textech Ireny Vrkljanové, Slavenky Drakulićové a Dubravky Ugrešićové.