Pomník 19. století je výrazem hledání a potvrzování národní a politické identity. Německé obyvatelstvo českých zemí si vytvářelo svůj pomníkový "pantheon" jak z osobností "všeněmeckého" významu (Schiller, Körner, Bismarck), osobností, jež působily jako integrující výhradně v českoněmecké společnosti (Josef II., Hans Kudlich), a konečně pestrá škála osob, které nepřekročily regionální či lokální hranice.
Autor sleduje vývoj pomníkových aktivit českých Němců v letech cca 1875-1914 a sleduje motivace těchto pomníkových aktivit a jejich význam pro posílení nacionální koherence.