Abstrakt
Příspěvek se zabývá architekturou konverze Nového Španělska 16. století. Soustředí se nejenom na představení této unikátní klášterní architektury, ale také jejích jednotlivých prvků (otevřená kaple, procesní kaple či atriov ý kříž), jakož i výtvarné výzdoby a ikonografického programu.
Cílem referátu je tuto architekturu a její uměleckou výzdobu představit a interpretovat z hlediska konverze nativních obyvatel Ameriky. Metodologie příspěvku vychází z antropologie a teorie umění, konkrétně čerpá z ikonologie E.
Panofského a ze sémiotického pojetí kultury C. Geertze či z konceptů "přechodového rituálu" A. van Gennepa a liminality a communitas V.
Turnera. Základem analýzy je fotografický materiál, který byl pořízen v Mexiku v roce 2013 v průběhu terénního výzkumu financovaného za podpory mexické vlády.
Dosavadní výsledky ukázaly, že klášterní architektura Nového světa se ve spojitosti s křesťanskou liturgií staly součástí přechodového rituálu, jehož cílem bylo Indiánům přijmout nový západní obraz světa a s ním spojený kult v podobě křesťanské víry, a začlenit se tak do rodící se koloniální společnosti Nového Španělska.
