Abstract
Přednáška se zabývá klášterní architekturou Nového Španělska 16. století, jež vznikla v souvislosti s potřebou evangelizovat domorodé obyvatelstvo Ameriky. Ozbrojené dobývání neboli conquistu zámořských území totiž od počátku doprovázela conquista duchovní, jež byla svěřena řádové církvi.
Právě ta ve spolupráci s Indiány postavila v krátké době síť klášterů, jež pokryla celé území současného Mexika. Vzhledem k tomu, že většina domorodých obyvatel byla neznalých písma, hlavním nástrojem evangelizace se vedle slova stalo umění.
Mexické kláštery tak zdobí nástěnné malby a reliéfy, které pod taktovkou evropských misionářů vytvářeli anonymní indiánští umělci, a které vypovídají o obrazu Nového světa, pro nějž je charakteristický synkretismus evropských a domorodých forem.