Abstract
Když Hernán Cortés v roce 1519 dorazil ke břehům Mexického zálivu, setkal se s vyslanci Aztécké říše, jejíž velikost a krása učinily na Španěly mocný dojem. V průběhu pouhých dvou let si Cortés říši Aztéků podmanil a rozšířil tak zámořské državy španělské koruny o nová území.
Ozbrojené dobývání říše neboli conquistu od počátku doprovázela conquista duchovní. Úkol evangelizovat domorodé obyvatelstvo Nového Španělska (*1635) byl svěřen řádové církvi, jež v průběhu několika desetiletí postavila - za podpory španělské koruny a ve spolupráci s Indiány - síť klášterů, která pokryla celé území Nového Španělska. Po vzoru evropského středověku a vzhledem ke skutečnosti, že většina Indiánů byla neznalých písma, rozhodli se misionáři evangelizovat domorodce za pomoci umění.
Mexické kláštery tak zdobí nástěnné malby a reliéfy, které se zrodily z potřeby christianizovat původní obyvatelstvo Mexika. Díky nedostatku evropských umělců (i jejich ceně), se žebravé řády rozhodly svěřit výzdobu klášterů do rukou Indiánů.
Došlo tak k pozoruhodné synkrezi evropských a domorodých forem, které odrážely obraz Nového světa.