Diafragmatické hodnocení je rozhodující v klinické praxi, a přesto téměř žádné studie nezaznamenaly komplexní hodnocení brániční mobility a pohyb dolních žeber pomocí radiografické metody (RTG). Cílem tohoto výzkumu je analýza spolehlivosti radiografického měření (RTG) jako metody pro hodnocení mobility bránice a pohybu dolních žeber.
V rámci výzkumu bylo hodnoceno 15 osob s trvalým poraněním míchy, u nichž byla pozorována mobilita bránice a měřen pohyb dolních žeber při nádechu a výdechu pomocí RTG vyšetření. Pro vyhodnocení bylo využito párového t - testu.
Statistická hladina významnosti byla stanovena na p LESS-THAN OR EQUAL TO 0,05; byl použit výpočet průměru (M) a směrodatné odchylky (SD), dále byl použit výpočet Cohenova koeficientu velikosti účinku d. K prokázání změny mobility bránice a pohybu dolních žeber prováděli probandi dechová cvičení po dobu šesti měsíců.
Výzkum prokázal, že se výrazně zvýšila mobilita pravé hemidiaphragmy. RTG vyšetření ukázalo, že rozdíl pohybu dolních žeber při nádechu a výdechu se zvýšil o 49%, tj. o 6 - 45 mm.
Došlo také k výraznému zvýšení pohybu dolních žeber (M = 18, SD = 11,6) ve srovnání s původními hodnotami naměřenými před použitím dechových cvičení (M = 11,7, SD = 8,5), p = 0,001. Interval spolehlivosti neobsahoval nulu (-9,997; -2,463).
Cohenovo d prokázalo středně velký rozdíl (d = 0,6). Bylo prokázáno, že RTG je spolehlivá a aplikovatelná metoda pro přímé vyhodnocení mobility pravé hemidiaphragmy a pohybu dolních žeber.
Tato metoda je snadno uplatnitelná v klinické praxi a je spolehlivá pro objektivizaci měření rozsahu brániční mobility a pohybu dolních žeber.