Abstrakt
Již více než 100 let je známá souvislost mezi virovými infekcemi a vznikem určitých typů nádorů. Od té doby byla jednoznačně prokázána souvislost se vznikem nádorů u t ěchto virů: EBV, HBV, HCV, HTLV-1, HPV, HHV-8 a MCV.
Některé z těchto virů se podílejí na onkogenezi přímým působením, jiné vlivem chronické infekce v kombinaci s dalšími faktory. Patofyziologie onkogenního působení virů je v mnoha případech již rozkryta až na molekulární úroveň, přičemž je v souvislosti s tímto procesem kromě vlastního působení virových proteinů zdůrazňován také význam imunitního systému.
V posledních letech se do popředí dostává snaha o prevenci vzniku těchto nádorů. Příkladem je očkování proti HBV, které funguje i jako efektivní prevence hepatocelulárního karcinomu.
V současné době se rozvíjí program očkování proti onkogenním kmenům virů HPV v rámci prevence nádorů děložního krčku a penisu. Další výzkum je zaměřen na ovlivnění onkogenního působení virů u již infikovaných pacientů a využití virových antigenů jako cílů imunní terapie nádorů.