Abstrakt
Dyslipidémie je nejčastější metabolickou poruchou. Základem její léčby je ovlivnění životních návyků (nekouření, zavedení racionální diety a pravidelné pohybové aktivity aj.) Primárním cílem farmakologické léčby dyslipidémie je dosažení cílových hodnot (podle celkového kardiovaskulárního rizika) základního rizikového faktoru pro aterosklerózu: LDL cholesterolu.
Sekundárním cílem léčby dyslipidémie by mělo být ovlivnění dalších lipidů, a to především aterogenní dyslipidémie (zvýšené koncentrace triglyceridů a/nebo snížené koncentrace HDL cholesterolu). Cílovým parametrem je u aterogenní dyslipidémie hodnota non-HDL cholesterolu nebo apolipoproteinu B, které jsou opět dány celkovým kardiovaskulárním rizikem.
Aterogenitu této dyslipidémie způsobují velmi aterogenní malé denzní LDL částice a tzv. remnantní cholesterol, který je obsažen v remnantech částic bohatých na triglyceridy. Tuto dyslipidémii dokáží více ovlivnit fibráty než statiny; u nás je nejčastěji používán fenofibrát.
Fixní kombi nace simvastatinu s fenofibrátem je po važována současnými experty za bez pečnou a užitečnou u pacientů s (velmi) vysokým celkovým kardiovaskulárním rizikem a s aterogenní dyslipidémií, která se vyskytuje většinou současně s metabolickým syndromem a/nebo s diabetem 2. typu.