Abstrakt
Schopnost zaujmout k sobě samému emočně pozitivní postoj ve chvílích, kdy zažíváme trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek, je důležitým aspektem regulace emocí a zároveň i předpokladem duševního zdraví a duševní pohody. Takový postoj, označovaný jako soucit se sebou (angl. self-compassion), je zřejmě i významným elementem psychoterapeutické změny.
Příspěvek představí koncept soucitu se sebou, který se vedle všímavosti (angl. mindfulness) stal v posledních letech jedním z dalších elementů tradiční buddhistické psychologie, vzbuzujících zájem západních odborníků. Porovná tento u nás nový koncept s příbuznými psychologickými pojmy.
Nastíní předpokládaný vliv nedostatku soucitu se sebou v etiopatogenezi některých psychických poruch a zmíní možnosti, jak tento postoj k sobě rozvíjet. Uvede i výzkumné aktivity týkající se soucitu se sebou, jež aktuálně probíhají v České republice.