Údajná smrt Martina Šmída v průběhu studentské demonstrace 17. listopadu 1989 vyvolala v paměti traumatickou vzpomínku na zoufalý čin Jana Palacha a kolektivní trauma r. 1968 a 1969. Náhlé konfrontování se s dlouho a vytrvale potlačovanými vzpomínkami na tragický konec šedesátých let a občanské pokoření let sedmdesátých a osmdesátých přispělo ke zmobilizování široké veřejnosti a narušení vžitých rutin a obvyklých způsobů chování široké veřejnosti, jejichž překonání bylo základním předpokladem pro uvolnění dynamiky umožňující nenásilný rozpad konzervativního reálně-socialistického režimu v Československu.