Abstrakt
Spastický syndrom je společný pro řadu později se vyvíjejících forem dětské mozkové obrny (DMO). Při spastickém syndromu jsou u pacientů porušeny selektivní pohyby, postupně se objevuje abnormální postavení končetin, abnormální koaktivace antagonistů, asociované pohyby, klonus a stereotypní synergistické souhry.
Projevy rozvíjející se spasticity pozorujeme na posturální aktivitě dítěte, charakteru ""primitivní reflexologie"" a posturálních reakcích. Dětskou mozkovou obrnu, obsahující ve svých příznacích spasticitu, můžeme rozdělit na několik forem, které mají odlišnou prognózu, rozdílné předpoklady ke vzniku kontraktur a kloubních deformit, rozdílně reagují na stejné terapeutické postupy, včetně ortopedických.
Při vyšetření spasticity a jejím hodnocení vycházíme z předpokladu, že spasticita se stejně jako ostatní poruchy svalového tonusu projeví vždy v motorickém projevu, který je daleko lépe hodnotitelný než přístupy založené na palpaci. K ovlivnění spasticity využíváme fyzioterapii (metody LTV), protetické pomůcky, farmakologickou léčbu, lokální aplikaci léků do svalu a chirurgické postupy.
Ovlivnění spasticity u pacientů s DMO proto klade vysoké nároky na mezioborovou spolupráci i zkušenost jednotlivých členů terapeutického týmu.