Abstrakt
Studie se v rámci publikace o biřmování věnuje patristické nauce o Duchu svatém na příkladu dvou zásadních příkladů: Ireneje z Lyonu (+202) a Augustina z Hippony (354-430). U obou autorů je ukázáno, jak si představují působení působení Ducha svatého v dějinách spásy od stvoření světa po naplnění lidského údělu ve slávě Kristově.
Jsou pojmenovány styčné body mezi naukou obou církevních otců a konstatuje se, že Augustinova nauka, často považovaná za statickou a ovlivněnou filozofií, nic neztratila ze svěžesti dějinněspásného pohledu teologie prvních staletí. Zásadní postavení Ducha svatého v teologii obou autorů se jeví jako zásadní i pro současné spojení teologie a křesťanského života, jehož je Duch svatý garantem.