Abstrakt
Zejména kazatelům a biblicky vzdělaným laikům by nemělo ujít druhé vydání Poutních písní od Jana Hellera a Jiřího Beneše. Tímto výrazem je tradičně označován zvláštní celek 15 žalmů (Ž 120 - 134), které jsou uvedeny, až na jednu drobnou výjimku, výrazem šír ha-maalót, což lze přeložit jako píseň vystupování či píseň poutníků.
Poutní písně tvořily původně souvislý liturgický celek a patrně byly zpívány při poutích do Jeruzaléma. Společenství poutníků (communio viatorum) se při cestě do svatého města zpěvem vnitřně identifikovalo s ústřední událostí dějin Izraele, vyvedení z Egypta.
Mezi skupinou poutníků a Izraelem Mojžíšovy doby byla tímto způsobem překonávána propast času a obě společenství se stávaly jedním Božím lidem. Ačkoli písně vznikaly v různých dobách, nakonec vytvořily ucelený liturgický text, jehož systém odráží všechny důležité rysy víry Izraele.
Autoři komentáře v této souvislosti připomínají několik hypotetických členění, která se pokouší ve sbírce žalmů vyjevit intenci poutní liturgie.