Autoři se pokusili zjistit, zda existují rozdíly v riziku krvácení různých anatomických variací zadního a předního kmene internal iliac artery a jejich větví při poranění zadního segmentu pánve. Soubor a metoda: Kadaverózní studie byla provedena na 19 tělech.
Pitvána byla oblast internal iliac artery od bifurkace common iliac artery k odstupu superior gluteal artery, inferior gluteal artery a internal pudendal artery. Pomocí elektronického posuvného měřidla byly měřeny vzdálenosti odstupů těchto cév od bifurkace internal iliac artery na přední a zadní kmen a jejich průměry.
Pro účely studie bylo vytvořeno originální schéma možných anatomických variací podle popisů autorů, získaných rozsáhlou literární rešerší, s cílem vyjádřit se k míře rizika krvácení různého morfologického uspořádání internal iliac artery a jejích větví. Výsledky: Popsaných variací odstupu sledovaných tepen je celkem šest.
Autorům se podařilo nalézt 10krát uspořádání typu A1, 6krát A2, dvakrát B1 a jednou C, uspořádání typu B2 a D nebylo ve zkoumaném materiálu zastiženo. Diskuze: Za variace s možným vyšším rizikem pro poranění při zlomeninách zadního segmentu pánve byly uvažovány typy B2 a C.
Důvodem tohoto podezření bylo, že větší průměr a delší průběh společného zadního kmene podél zadního svahu greater sciatic notch (časté místo postižení kostních struktur zadního segmentu při nestabilním poranění pánevního kruhu) a jeho bifurkace v intimn ím kontaktu s kostí přímo v oblasti suprapiriform foramen může znamenat vyšší riziko poranění této cévní struktury. U jednoho případu variace typu C byla naopak delší společná internal iliac artery oddělena od kosti silnější vrstvou měkkých tkání, takže bylo možné toto uspořádání považovat za méně rizikové než u dominantního typu A1.
K variaci typu B2 se nebylo možné vyjádřit, jelikož toto vzácné uspořádání větví internal iliac artery nebylo ve sledovaném materiálu zastiženo. U variací typu A2 a B1 bylo oddělení jednotlivých větví měkkými tkáněmi od kostních struktur srovnatelné s dominantním typem A1.