Zločin infanticidia patřil v raném novověku k široce rozšířeným kapitálním trestům, přičemž zásadně jej definovalo jeho genderové ukotvení. V této kapitole se autoři pokusily ukázat jednotlivé motivace konkrétních žen, které je vedly ke spáchání takovéhoto skutku a které se lišily případ od případu, stejně tak jako motivace jednotlivých vrchností.
Autoři ukazují, že zatímco Ferdinand ze Schwarzenbergu se snažil o spravedlivé posuzování daných přečinů, Jaroslav Bořita z Martinic využíval jejich posuzování jako disciplinační a rekatolizační nástroj.