Kniha se zabývá skupinou kostelů, jichž sloh je zpravidla označován jako novorenesanční. Novorenesance ve 2. polovině 19. století převládla ve sféře profánní architektury.
V oblasti architektury sakrální, kde převládaly styly založné na recepci středověku, však bylo užití renesancizujích forem vzácností. Vyjímkou bylo prostředí českých evangelických sborů, kde se v 80. letech stala novorenesance takřka normou, a to především z praktických důvodů (menší finanční a řemeslná náročnost).