Diabetes mellitus 2. typu je chronické metabolické onemocnění, jehož prevalence v posledních letech trvale roste. K jeho vzniku dochází primárně v důsledku vzniku inzulinové rezistence, tedy snížené citlivosti převážně jaterní, svalové a tukové tkáně na účinky inzulinu.
Později dochází i k absolutnímu nedostatku inzulinu při snižování inzulinové sekrece. Dlouhodobá hyperglykemie je pak zásadním faktorem v rozvoji cévních komplikací diabetu.
Je známo, že riziko vzniku těchto komplikací je úzce vázáno na úroveň dlouhodobé kompenzace. Léčbou diabetu se snažíme předejít vzniku jak mikrovaskulárních, tak makrovaskulárních komplikací.