Abstrakt
Tento článek přináší informace o výsledcích výzkumu českého znakového jazyka zaměřeného na střídání rolí, pro které lze - v souladu s terminologií užívanou v zahraničních studiích - použít též termín konstruovaný akt. Předmětem výzkumu byl postup, který mluvčí užívají při tvorbě narativních textů, ve kterých vystupuje více postav, které je třeba rozli šit.
Výzkum potvrdil, že některé prostředky a postupy užívané při střídání rolí v českém znakovém jazyce jsou shodné se strategiemi užívanými v již zkoumaných zahraničních znakových jazycích. Jedná se zejména o využití nemanuálních prostředků: změna pozice těla (naklonění trupu vpřed a vzad, nebo do stran), změna výrazu obličeje (mimika charakterizující postavu), změna pozice hlavy (horizontální, nebo vertikální pohyb), změna směru pohledu (v závislosti na zosobňované postavě) a referenčního posunu (promluva se vždy váže k osobě, kterou mluvčí zosobňuje), pomocí kterých se mluvčí transponuje do určité role.
Pozornost byla věnována také vyjádření hlediska sloužícímu k jasnému vymezení role v textu prostřednictvím nominální fráze, uvozovací věty nebo personální deixe, které spolu se střídáním rolí tvoří větný rámec. V jednotlivých úsecích promluvy se větný rámec proměňuje a je možné vyčlenit tři typy vazeb se střídáním rolí: pokračující a přerušená reference, vyskytující se v úvodních částech textu, a nulová reference v těch částech textu, kde nedochází ke změně referenta.
Prostředky, které jsou ve znakových jazycích užívány pro přehledné odlišení postav vystupujících v textu - konstruovaný akt, je tedy možno považovat za univerzální.
