Kolektivní monografie vznikla na základě společné vědecké práce akademických pracovníků Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a dalších odborníků z domácích i zahraničn ích institucí. Napříč těmito institucemi jsou mnozí autoři členy redakce Mezinárodního katolického revue Communio.
Jednotlivé částí této odborné knihy odpovídají specializacím autorů, přičemž byl kladen důraz na to, aby se témata dotkla v maximální možné míře všech základních oblastí teologie. Proto zde již v první části je reflektována krása ve starozákonním přístupu v rámci estetického rozměru izraelského kultu a etiky.
K tomuto výkladu je v další kapitole připojeno téma krásy ve středověkém spisu Jeskyně pokladů. Druhá část se věnuje tématu krásy a duchovního života.
Již první kapitola obsahuje stěžejní teologické reflexe o duchovní kráse. Následující pak pojednává o kráse, jak je prožívána v liturgii.
Poslední kapitola druhé části je zaměřená prakticky a pastoračně s výsledky empirického šetření. Jsou zde shrnuty postoje dětí k tématu krásy v rámci jejich náboženského vzdělávání.
Třetí část se věnuje různým teologickým důrazům o kráse, jak ji popisovali významný světový teolog Hans Urs von Balthasar a papežové Jan Pavel II. a Benedikt XVI. Poslední část se zabývá českým křesťanským prostředím, kdy nechybí kapitoly o kráse a mystice u teologa Tomáše Špidlíka, o krásné církvi v pojetí Jana Karafiáta a o nekonečné kráse chudoby u literáta Jaroslava Durycha.
Právě tato nově vznikající teologická disciplína může přinést novou syntézu poznání, jak ji rozpracovávají rozmanité přístupy vědecké, filosofické a teologické. Krása má v sobě tento duchovní potenciál zahrnující kontemplaci přírody, racionální uchopení člověka a mystický přesah k hodnotám nadpřirozeným.
Skrze krásu lze nahlédnout viditelný svět v jeho organické propojenosti. A s touto tajemnou intuicí potom vstoupit do dynamiky vnitřního života v jeho zacílení k dokonalosti a svatosti.