Kostní poškození v případě mnohočetného myelomu představuje zásadní problém zvý šené morbidity pacientů. Bisfosfonáty mají být podávány všem pacientům se zahájenou léčbou mnohočetného myelomu bez ohledu na přítomnost nebo nepřítomnost osteolytických lézí detekovatelných konvenční radiodiagnostikou.
Intravenózní zoledronát je upřednostňován před perorálním klodronátem u nově diagnostikovaných pacientů s ohledem na jeho potenciál antimyelomového efektu a benefit celkového přežití. Léčba by měla být přerušena po jednom až dvou letech v případě dosažení remise kompletní nebo velmi dobré parciální (VGPR).
Musí být zajištěna opatření zabraňující rozvoji renální toxicity a osteonekrózy čelistí.