Autor se ve své studii zabývá osobností Francisca de Vitorii (1483-1546), dominikána a předního evropského humanisty. Autor nejprve představuje život Vitorii, jeho studia teologie v Paříži, působení ve Valladolidu a na Univerzitě v Salamance.
Dále pak popisuje věhlasnou školu ze Salamanky, na jejímž založení se Vitoria podílel, a která podobně jako on propojovala svůj zájem o morální teologii s právnickými otázkami. Právě ty jsou pak představeny v závěrečné části článku s důrazem na problematiku právního postaveni indiánského obyvatelstva v Novém světě.
Podle Vitorii je to právě lidství Indiánů, které jim zaručuje určitá nezadatelná práva, která by jim Španělé neměli odnímat.