Publikace na 1. lékařská fakulta |
2016
Abstrakt
Antidiabetika byla v minulosti dělena na dvě skupiny - na léky, které zlepšují inzulinovou senzitivitu, a na léky ovlivňující inzulinovou sekreci. Dnes víme, že patogeneze diabetu 2. typu je složitější a nově byl popsán tzv.
DeFronzův oktet, podle kterého se na vzniku hyperglykémie podílí až osm patofyziologických mechanismů. Ideální antidiabetikum by mělo být schopno ovlivnit co nejvíce z těchto mechanismů.
Nejúčinnější jsou v tomto smyslu inkretinová analoga, která ovlivňují až sedm z osmi poruch. K tomu navíc přistupují další důležité účinky antidiabetik, jako je snížení výskytu kardiovaskulárních komplikací diabetu či komplexní působení na onkologické riziko.
Není jasné, nakolik tyto účinky souvisejí s DeFronzovým oktetem.