Abstrakt
Václav Matěj Kramerius (9.2.1753-22.3.1808) spisovatel, novinář a majitel prvního českého nakladatelství zvaného Česká expedice žil v období velkých změn společensko-ekonomického uspořádání. V jeho díle můžeme pozorovat, jak se nejen ve středoevropském prostoru postupně prosazovaly nové společenské vztahy a hierarchie, které souvisely s nárůstem alfabetizace, racionalizace náboženství či centralizace státní správy.
Jedním z jevů, na které Kramerius upozorňuje, je boj o zachování jazyka. Na tento rys v analyzovaných textech se budu soustředit, protože se týká také jazykové příbuznosti Čechů s takzvaným slovanským kmenem.
Vycházím převážně z Krameriovy cestopisné literatury, kterou autor publikoval v letech 1802-1804, a která potvrzuje Andersonovu teorii o jazyku jako znaku starobylosti národa, minimálně v prostoru, kde se prosadilo etnické pojetí národa.