Abstrakt
Při srdečním selhání dochází k aktivaci celé řady neurohumorálních systémů, jejich výsledkem je vazokonstrikce, retence sodíkových iontů a proliferace vaziva, které srdeční selhání zhoršují, a uzavírají tak bludný kruh. Inhibice těchto neurohumorálních systémů, zejména renin angiotensin aldosteronového a sympatoadrenálního, se stala základem farmakoterapie chronického srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí levé komory.
Při srdečním selhání se ale současně aktivují i kontraregulační neurohumorální systémy, které vedou k vazodilataci, k natriuréze a působí antiproliferačně. Jde zejména o systém natriuretických peptidů.
Byly vyvinuty duální neurohumorální inhibitory, které na jedné straně blokují renin angiotensin aldosteronový systém a na straně druhé inhibicí neutrální endopeptidázy neprilysinu brání odbourávání natriuretických peptidů, a potencují tak jejich účinky.