Abstrakt
Tento esej představuje argument pro collingwoodovskou sociální filozofii umění, která se soustředí okolo protikladu umění a magie tak, jak jej rozpracoval R. G.
Collingwood v Principech umění a jeho folklorním rukopise. Autor souhlasí s Collingwoodovými kritiky, že jedním z nejproblematičtějších aspektů jeho estetiky je identifikace umění s výrazem emoce.
Pokouší se však ukázat, že collingwoodovská filozofie umění se může úplně obejít bez pojmu emoce. Jiní autoři ukázali, že Collingwoodovo chápání emoce je tak široké, že ztrácí jasné kontury.
Autor tvrdí, že to samé lze tvrdit pro Collingwoodovo pojetí magie. Ve světle Collingwoodovy interpretativní nevázanosti se rozlišení mezi výrazem a pouhým uvolněním emoce ukazuje těžko udržitelné.
Odstraněním kontroverzního pojmu emoce je možné transformovat Collingwoodovu filozofii umění na plauzibilnější collingwoodovskou sociální filozofii umění, kde umělecká exprese neodhaluje vnitrní emoční stavy umělce, ale kontury sdílených osvojených kódů komunikace a chování, čímž si recipienti mohou uvědomit svou druhou přirozenost coby stvoření zvyku.