Abstrakt
Článek charakterizuje význam konkordátních smluv, které současné státy uzavírají se Svatým stolcem. Vyzdvihuje jejich přínos pro tyto státy, i pro jejich občany, a to jak katolíky, tak i ostatní.
Reflektuje změny, ke kterým došlo při uzavírání konkordátních smluv od skončení Druhého vatikánského koncilu v roce 1965. Provádí jejich přehled ve světovém měřítku.
Dokazuje, že tyto smlouvy jsou běžně uzavírány i se státy, které mají jen menšinu katolického obyvatelstva. Příkladem takové země je Albánie, jejíž strastiplnou cestu za náboženskou svobodou a k uzavření konkordátů v nedávné době (2002,2008) autor popisuje.
Všímá si, že posledním státem ve střední Evropě, který nemá dosud ratifikovanou smlouvu se Svatým stolcem, je Česká republika, a vyjadřuje v závěru svého článku naději, že také v jejím případě dojde k nápravě.
