Příspěvek poukazuje na skutečnost, že ačkoli je ochrana základních práv vzorovým příkladem průniku mezinárodního, unijního i národního práva, není orientace v třístupňovém nebo třívrstvovém systému ochrany zcela jednoduchá. Je sice nesporné, že vnitrostátní opatření v oblasti azylu jsou do velké míry předurčena unijním právem, nicméně ani v případech, ve kterých členský stát uplatňuje právo EU ve smyslu čl. 51 odst. 1 LZP, není jasné, co přesně znamená použít LZP a unijní standard ochrany jako referenční kritérium.