Právní úprava ochrany přírody a krajiny, včetně ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, je jednou z nejtradičnějších a nejstarších v oblasti současného českého systému práva životního prostředí. Jádrem právní úpravy je zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který je předmětem tohoto komentáře.
Spolu se zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, a se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), tvoří pomyslnou trojici patrně nejdůležitějších zákonů pro oblast teorie i praxe v oblasti ochrany, péče a tvorby životního prostředí v současné České republice. Tomu odpovídá například i bohatá soudní judikatura a odborná literatura.