Abstrakt
Moderní léčba diabetu je založena na několika principech, jejichž cílem je předejít cévním komplikacím, které zhoršují kvalitu života pacientů a zvyšují náklady na jejich léčbu. Jedním z principů je včasná identifikace rizikových pacientů, včasné zahájení individualizované antihyperglykemické léčby a udržení optimální kompenzace diabetu po co nejdelší dobu.
Dalším principem léčby diabetu je důraz na její bezpečnost. Z tohoto důvodu jsou v šechna moderní antidiabetika testována v kardiovaskulárně zaměřených studiích prováděných u rizikových skupin pacientů.
Dosud máme k dispozici data podporující kardiovaskulární bezpečnost většiny antidiabetik založených na inkretinovém principu (inhibitorů dipeptidylpeptidázy 4 a agonistů receptoru pro GLP-1). Hned v první studii se zástupcem inhibitorů SGLT2 transportérů (navozujících terapeutickou glykosurii) empagliflozinem byla ve studii EMPA-REG OUTCOME pozorována statisticky i klinicky neočekávaně významná redukce kardiovaskulárního rizika, celkové mortality i výskytu srdečního selhání.
Současná diabetologie tedy kromě tradiční dlouhodobé prevence mikrovaskulárních komplikací může u rizikových pacientů léčbou empagliflozinem v krátkodobém horizontu pozitivně ovlivnit i jejich morbiditu a mortalitu.