Abstrakt
Studie se zaměřuje na analýzu životních osudů Franze Stuschky, jenž byly do značné míry příznačné i pro další rakouské nacisty. Rodina původem z českých zemí, smrt otce za Velké Války, finanční strádání rodiny, práce v nepříliš dobře placených dělnických profesích.
Již v mládí se přiklonil k extrémně pravicovým názorům a angažoval se ve prospěch NSDAP. Byl činný v ilegální SS a za tyto aktivity byl odsouzen k mnohaměsíčnímu vězení.
Po propuštění uprchl do Německa a do vlasti se navrátil po anšlusu Rakouska. Ač se Stuschka stal později příslušníkem SD a pracoval v RSHA, nelze jej považovat za typického představitele "generace neúprosných" (Generation der Unbedingten), jak tuto skupinu fanatických nacistů a bezbřehých kariéristů onačil německý historik Michael Wildt.
Nejenomže za sebou neměl studium práv, ale ani nedisponoval žádným vyšším uzavřeným vzděláním. Tento fakt výrazně limitoval možnosti rozvoje jeho kariéry, a přestože, vzhledem ke svému nedostatečnému vzdělání, dosáhl hodnosti SS-Obersturmführera, měl jistě vyšší ambice.
Sotva jej tak mohlo potěšit, když byl v roce 1944 postaven do čela venkovního komanda terezínského ghetta ve Wulkowě. Tento fakt, společně s frustrací z neúspěchů v osobním životě, bezpochyby ovlivnil jeho sadistické chování vůči vězňům ve Wulkowě.
Po skončení války byl zatčen v Rakousku, zdejší úřady jej ale odmítly vydat do Československa, čímž mu velmi pravděpodobně zachránily život, neboť zde by byl souzen nepochybně mnohem přísněji. Jelikož ale rakouské soudy posuzovaly podobné případy mnohem benevolentněji, byl Stuschka odsouzen pouze k sedmi letům vězení, z nichž si ovšem odseděl pouze necelých pět.