Text se zabývá žánrem biografie jako specifickým způsobem organizace vzpomínání na příkladu životopisů Václava Havla. Základní perspektivou studie je kultura vzpomínání jako proces zvýznamňování minulosti, který se odehrává jak na úrovni diskursu, tak na úrovni praxe.
Autor analyzuje čtyři životopisy V áclava Havla z hlediska způsobu konstrukce jejich zápletky. Hlavním teoretickým ukotvením je práce Paula Ricoeura Čas a vyprávění, doplněná o typologii forem konstrukce zápletky Northropa Frye.
Autor předkládá klasifikaci jednotlivých životopisů na základě jejich zápletky a tedy konfigurace času a ukazuje na vztah biografie ke kultuře vzpomínání a na způsoby, jakými autoři životopisů konfigurují čas biografie s časem dějin