Příspěvek se zabývá tématem literárních aspektů vícejazyčnosti v tzv. literatuře odsunu. Do analýzy jsou zahrnuty dva romány (R.
Denemarkové Peníze od Hitlera a K. Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch) a následně pak krátké srovnání s románem Engste Heimat od E.
Pedretti. V prvé řadě vícejazyčnost vstupuje do textů jako prostředek charakterizace postav, často však slouží i k dokreslení podoby a proměny vybraného prostředí.
Užití vícejazyčných projevů má potenciál k tomu, ilustrovat sociální a politické proměny české společnosti posledních sedmdesáti let, což lze doložit na vybraných příkladech. Hodnocení obou jazyků - češtiny a němčiny - jednotlivými postavami i vypravěčem je různorodá, je tak vykreslována složitost události odsunu Němců.
Nejdůležitějším rysem vícejazyčnosti je pak zdůraznění nesrozumitelnosti komunikace nejen na úrovni základního porozumění promluvě, ale i na vyšší rovině, která odráží selhání mezilidské komunikace jako takové.