Příběh jednoho zmizelého světa. Lékárna U bílého jednorožce v Praze, její osud a osud jejích majitelů (nejen) ve dvacátém století
Abstrakt
Osud známé pražského lékárny "U bílého jednorožce" na Staroměstském náměstí v mnohém odráží komplikované dějiny Čech a vůbec střední Evropy v první polovině 20. století. Lékárna existovala již od počátku 15. století a definitivně zanikla až po zásahu německým granátem během květnového pražského povstání v roce 1945.
Lékárnu proslavil její majitel PhMr. Max Fanta (majitel v letech 1884-1925) a jeho rodina.
Sám Max Fanta byl význačný lékárník (zejména v Německu se proslavil jako vynálezce lékárenské misky z melaminové pryskyřice, tzv. Fantaschale), ale mnohem více vešla do podvědomí pražské společnosti jeho žena Berta, rozená Sohrová, která pocházela z bohaté židovské rodiny z Libochovic.
Berta Fantová pořádala v salónu nad lékárnou před rokem 1914 společensko-umělecké večírky, jehož se zúčastnili Franz Kafka, Max Brod, Hugo Bergmann nebo Albert Einstein (tzv. Fantakreis).
Manželka Maxe Fanty se zajímala o tehdy populární theosofie a rovněž byla v osobním kontaktu se zakladatelem antroposofie, Rudolfem Steinerem. Jejich dcera, Elsa Fantová, byla první ženou, která v Čechách vystudovala farmacii (1908).
Provdala se za význačného filosofa a sionistu Hugo Bergmanna, s kterým odjela v roce 1919 do Jeruzaléma. Berta Fantová chtěla odjet se svojí dcerou a její rodinou, ale zemřela na konci roku 1918.
Manželé Bergmanovi se rozvedli ve třicátých letech, ale žili nadále v britské mandátní Palestině. Jejich syn Martin byl uznávaným psychoanalytikem, jejich dcera Eva vystudovala medicínu a stala se psychiatričkou a syn Uriel pracoval se svojí manželkou pro OSN.
Manželé Fantovi měli ještě syna Ottu, který před nacismem uprchl do Anglie, kde v roce 1940. Vdova po něm, Johanna, rozená Bobaschová, která byla v letech 1945-1955 důvěrnou přítelkyní Alberta Einsteina v Princetonu.