Abstrakt
Svoji neodmyslitelnou úlohu v lidských dějinách zastává instituce vězení, tj. prostředí, vůči kterému se většinová společnost vymezuje. Vězeňská společnost je velmi silně stratifikovaná, jenž se jeví pro člověka "zvenčí" jako nepochopitelný mikrosvět. Příspěvek je věnován možnostem a limitům terénního kvalitativního výzkumu v tuzemských věznicích z antropologického hlediska. Zatímco zahraniční literatura je na toto téma celkem rozsáhlá, v českém prostředí lze hovořit o jistém deficitu. Autor zhodnotí základní přístupy kvalitativního výzkumu v
1) případové studii,
2) etnografickém výzkumu,
3) zakotvené teorii a
4) fenomenologickém výzkumu v oblasti české penologie. Příspěvek bude doplněn jednotlivými ukázkami z terénních výzkumů, z nichž na některých autor participoval.