Článek se zabývá determinanty v různých typech anafor ve španělštině a češtině. Analyzuje volbu mezi demonstrativy a určitým členem ve španělštině.
V češtině není určitý člen, proto mluvčí vybírají mezi demonstrativy a substantivem bez determinantu. Naším cílem je identifikovat faktory, které ovlivňují volbu jednotlivých determinantů v obou jazycích, a zjistit, v čem jsou si podobné a v čem se liší.
Výsledky ukazují, že situace v obou jazycích je komplexní a že určitý člen ve španělštině někdy odpovídá holému substantivu v češtině a jindy zase demonstrativu.