Článek se zabývá dějinami akademického bádání o novověkém východoevropském chasidismu, zvláštní důraz je upřen zejména na otázku zdrojů, které ovlivnily vznik a vývoj chasidismu 18. a 19. století. Po nastínění počátků výzkumu chasidismu v 19. století je pozornost zaměřena na dvě velké osobnosti, které v první polovině 20. stolet í položily základy moderního akademického studia chasidismu, na Martina Bubera a Gershoma Scholema.
Po prezentování a porovnání důrazů jejich pojetí a vnímání chasidismu zmiňuji několik dalších významných badatelů v oblasti židovských studií, kteří se chasidismem zabývali a přispěli do diskuze o jeho zdrojích. Druhá polovina příspěvku je věnována jedné z nejvýraznějších postav židovských studií druhé poloviny 20. století, Moše Idelovi, a jeho panoramatickému přístupu k chasidismu.
Nakonec jsou zmíněni někteří mladší badatelé, kteří se chasidismem a židovskou mystikou dnes zabývají.