Dokumentární realismus digitálního obrazu : peircovská indexikálnost a současné problémy věrohodnosti fotografie a videa
Abstrakt
Záměrem této práce je tematizace a úvaha možností dokumentárního realismu digitálního obrazu v otázce věrohodnosti obrazu-otisku a vztahu korespondence mezi realitou a obrazem. Práce se snaží ve své první části ukázat, s využitím Peircova pojetí fotografie jakožto indexu a s využitím poznatků z teorie informace, že povaha korespondence mezi realitou a pořízeným obrazem je na úrovni signálu v principu shodná jak pro současnou digitální fotografii, tak pro fotografii fotochemickou.
Z tohoto pohledu by digitální obraz měl dosahovat stejné míry věrohodnosti, jako obraz fotochemický. Druhá část práce řeší možné problémy spojené s narušením korespondence mezi realitou a obrazem, které vznikají na rovině konvenčního kódu či v doméně záměru vysilatele.
V této věci je diskutována etika digitálního fotožurnalismu, která v současné době musí stále více reflektovat založení digitálního obrazu na image processingu, čehož si začínají být vědomy i některé zpravodajské agentury, které přestaly přijímat fotografie ve formátu RAW a vyžadují JPEG, který prošel image processingem přímo ve fotoaparátu, jelikož věrohodnost fotografie v tomto formátu je možné zpětnou analýzou dat lépe ověřit. Dále je v práci řešena problematika digitálního obrazu, zejména video záznamu, jakožto důkazu v kriminalistice a soudnictví, kdy se stále více začíná ukazovat potřeba rozpoznání upravovaného a neupravovaného záznamu.
K tomuto rozlišení se používá kombinace analýz identifikačních metadat souboru, signálového obrazového processingu společně se simulováním zásahu vysilatele do časové konzistence záznamu (intenční střihy). Závěr je věnovaný diskusi budoucího pojetí věrohodnosti digitálního obrazu, který může podle některých autorů (například Flusser, J.) spočívat ve speciálním "vodoznaku", který bude zakódován přímo do obrazu v podobě nepodvrhnutelných fragmentů průchozího signálu.