Abstrakt
Autor polemizuje s takovým pojetím českých výzkumů výukové komunikace, které jsou založeny primárně na komunikační struktuře IRF/IRE. Předkládá čtenářům dvě tvrzení: 1. výběr zahraničních badatelů a interpretace jejich názorů na strukturu výukové komunikace učitel - žáci je v řadě domácích prací zjednodušující, 2. používání struktury IRF/IRE jako hlavního deskriptivně-analytického nástroje při zkoumání výukové komunikace redukuje bohatství dění, jež se ve skutečnosti ve výuce odehrává.
Výklad nejprve popisuje, jak jsou v českém prostředí reflektovány výsledky výzkumů Sinclaira, Coultharta a Mehana. Poté charakterizuje empirické výzkumy pracovníků Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Všímá si metodologických aspektů těchto výzkumů a závěru jejich monografie, v němž se konstatuje, že většina komunikačních struktur na 2. stupni českých základních škol začíná otázkou učitele, pokračuje odpovědí žáka a končí zpětnou vazbou od učitele (komunikační struktura IRF/IRE). Polemická studie končí 11 otázkami, které upozorňují, že tento badatelský přístup s sebou přináší rizika výrazného zjednodušení reálné výukové komunikace.