Střípky mozaiky. Každodenní život české společnosti v období normalizace a transformace z pohledu orální historie
Abstrakt
Orální historie, metoda, která všechny odborné studie v této knize pojí, pozvedá k sluchu veřejnosti vyprávění lidí, kteří nemají možnost (nebo třeba ani schopnost) publikum oslovit jinak - skrze knižní paměti, novinové články, televizní interview atd. I oni ale v dějinách žili, i oni zakoušeli pohromy a vzestupy, které dějiny přinesly (byť třeba jinak, než by podle jedné či druhé ideologie zakoušet měli).
I jejich jsou proto dějiny a i oni o nich mohou vyprávět - a jejich vyprávění je stejně významné, a dokonce i stejně pravdivé (ať už toto slovo chápeme jakkoli) jako vyprávění kohokoli jiného. Studie mozaiky jsou jednotlivými kamínky, které spolu tvoří jen (ale je to pouze "jen"?) rám - okraj či hranici - "velkým dějinám".
Neodmítají ani nezpochybňují mainstreamový narativ "velké historie" o padesátých, šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých či devadesátých letech (ani k žádnému jinému - alternativnímu, revizionistickému atd. - nevybízejí). Nestaví se k němu zády, často jsou s ním naopak zcela kompatibilní.
Zajímají se o společenství a vyjevují situace, které stojí vesměs stranou zájmu profesionálních historiků - pro jejich marginalitu; řada zde předložených textů však ukazuje, že jde o "marginalitu" pouze zdánlivou.