Abstrakt
Pohled na instrumentaci Dvořákovy Serenády, op. 44, nebyl jednotný. Dvořák začal skicovat svou Serenádu po návštěvě vídeňského koncertu, na němž zazněly i tři věty z Mozartovy Serenády B dur, K 361 (K 370a).
Studie přináší analýzu třetích vět se zaměřením na instrumentaci a zvukovost obou serenád. Volba obsazení, polohy nástrojů a zacházení s nimi potvrzují, že Dvořák se jmenovanou Mozartovou Serenádou inspiroval.
Závěry analýzy podporuje i pramenný výzkum v archivu vídeňských filharmoniků. Odklon od dobových instrumentačních norem, který Dvořákovi vytýkali např.
Karel Boleslav Jirák nebo Jaroslav Zich, nebyl ve skutečnosti pochybením, nýbrž záměrem, v jehož pozadí byla tehdy již pozapomenutá zvuková představa dechových divertiment a serenád 18. století.